Programování pro iOS - 45. Práce v Xcode 4 - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

8. června 2011, 00.00 | Jak jsme si slíbili v minulém dílu, dnes konečně otevřeme v Xcode 4 projekt a pustíme se do práce; soustředíme se samozřejmě především na služby a (ne)možnosti IDE.

Ačkoli by možná bylo vhodné se nejprve seznámit s oknem "Organizer", odložíme to na později. Méně akademicky založení čtenáři tohoto seriálu se už jistě nemohou dočkat, až začneme doopravdy programovat.

Otvírání projektů

Otevírání projektů je stejné, jako v Xcode 3; přesto se ale vyplatí se u něj chvilku zdržet.

Ti, kdo instalovali Xcode 4 vedle (a nikoli namísto) předchozí verse, budou patrně chtít nastavit, aby se projekty automaticky otevíraly v novém IDE. Mělo by to být jednoduché (obzvlášť vzhledem k tomu, že nové Xcode má odlišný identifikátor – com.apple.dt.Xcode namísto původního com.apple.Xcode), ale kupodivu není.

Přinejmenším někteří z uživatelů totiž narazí na podivnou chybu ve Finderu, kdy

• nastavení nového Xcode jako aplikace pro otevření konkrétního projektu (prostřednictvím standardního GUI v inspektoru "File / Get Info") funguje správně;

• stisknutí tlačítka "Change All" nicméně vše zruší a projekty se opět otevírají ve staré aplikaci!

Příčina není detailně známa, ale podle experimentů a zkušeností na Webu se zdá, že pokud jste na tento problém narazili, můžete jej obejít pomocí následujícího postupu:

1. nejprve zvolíte Xcode 4 jako aplikaci pro otevření některého konkrétního projektu; pozor ale, nikoli prostřednictvím inspektoru! Namísto toho otevřete nad projektem kontextovou nabídku, a v ní "Open With / Other...". V panelu, který se objeví, pak přejdete na nové Xcode, a před jeho zvolením nezapomenete označit přepínač "Always Open With";

2. teprve potom otevřete inspektor a použijete tlačítko "Change All": nyní by mělo fungovat správně a zajistit, že všechny projekty (které nemají individuální nastavení) se budou automaticky otvírat v novém Xcode.

S kterým projektem začít?

To je jednoduché: začneme samozřejmě s naším testovacím projektem pro iPad, který jsme nedávno založili a dobře si tedy pamatujeme jeho strukturu v Xcode 3, stejně jako přístup ke všem podstatným atributům.

Xcode 4 si rozumí s projekty Xcode 3 přímo, není tedy třeba žádný "import"; projekt prostě otevřeme. Xcode vytvoří nové okno, a v něm nám ukáže strukturu projektu v levé straně v Navigátoru – skoro stejně, jak jsme na to byli zvyklí z předchozí verse. Jen ukládání informací o stavu GUI má nové IDE odlišné; ztratí se nám tak především seznam zavřených/otevřených skupin a uvidíme napoprvé pouze samotný zavřený projekt. Začneme tím, že se podíváme do něj.

Navigátor

Pozotvíráme-li všechny skupiny, bude Navigátor vypadat téměř stejně jako to, nač jsme byli zvyklí v Xcode 3:

Teprve na druhý pohled si asi všimneme, že dole něco chybí: kampak se poděl cíl? Kde je ikona symbolizující spustitelný program a další prvky?

Nikde. Xcode 4 tyto položky zrušilo a nahradilo jinými; postupně si je ukážeme. Je nutné uznat, že tato struktura je poněkud konsistentnější – obsahuje pouze skutečné složky projektu, mezi něž se příliš nepletou záležitosti jiného typu (ještě je ovšem otázka, zda by se někam neměly přestěhovat "Frameworks" a "Products").

Služby, jež Navigátor nabízí, jsou v podstatě stejné jako v předchozí versi Xcode:

• můžeme soubory libovolně přesouvat mezi skupinami a můžeme zakládat nové skupiny (a IDE stále skupiny při sestavování dokonale ignoruje, jedná se pouze o náš prostředek pro lepší orientaci v projektu);

• pomocí kontextové nabídky můžeme do Navigátoru (a zároveň do projektu) vkládat nové objekty, ať již zkopírováním odjinud nebo vytvořením na základě projektových vzorů (k tomu se ještě později samozřejmě vrátíme podrobněji);

• dvojím klepnutím na název můžeme objekt nebo skupinu přejmenovat;

• pomocí služby "Delete" můžeme objekty odstranit – stejně jako tomu bylo v Xcode 3, lze buď jen zrušit záznam o objektu v projektovém souboru, nebo objekt zároveň smazat;

• klepnutím zvolený objekt zobrazíme v editoru. Dále pak podle nastavení služeb v předvolbách můžeme klepnutím s přidrženou klávesou Alt nejspíše otevřít objekt v druhém panelu editoru rozděleného na dvě části, poklepáním otevřít nové okno – toto je hodně důležitá služba a také se k ní vrátíme později – a klepnutí s kombinací Alt-Shift zobrazí zajímavou novinku:

V překryvném okénku se objeví ve zjednodušené symbolické podobě kompletní struktura celého aktuálního GUI Xcode 4: každé z oken na obrazovce zde má vlastní prvek; v každém z nich lze vybrat prostor hlavního editoru, kteréhokoli z existujících "asistentů" nebo lze vytvořit nový "asistent" v ploše se znakem "+". Podobně lze soubor otevřít v kterékoli záložce nebo pomocí "+" vpravo nahoře přidat záložku novou. Prázdné okénko v levé části, obsahující pouze "+" a nic jiného, pak symbolizuje otevření nového okna.

Není to úplně špatné, ale upřímně řečeno, původní možnost soubor tažením z Navigátoru vhodit objekt do libovolného okna nebo záložky byla daleko pohodlnější. Tu už ale, bohužel, nemáme. Za určitou náhradu snad ale lze považovat to, že v překryvném panelu vidíme i okna miniaturizovaná a můžeme je přímo používat (čímž se automaticky zobrazí).

Další služba, kterou jsme ztratili, byl "tooltip" zobrazující cestu k objektu, nad nímž jsme se zdrželi myší – to už prostě nefunguje. Pro zjištění cesty musíme použít inspektor souborů, a to je mnohem méně pohodlné.

Služby příkazové lišty, část prvá

"Dobrá, dobrá," říká určitě netrpělivě leckterý čtenář, "to je všechno pěkné, ale my chceme aplikaci sestavit a vyzkoušet!"

K tomu – vedle paralelních příkazů v hlavní nabídce – slouží prvky v levé části příkazové lišty: tlačítko "play" program sestaví a spustí, tlačítko "stop" běžící program zastaví. Přepínač "Breakpoints" aktivuje a deaktivuje breakpointy v debuggeru. A o rozevírací nabídce mezi nimi si řekneme trochu víc:

Při práci v Xcode 3 bylo zapotřebí před sestavením zvolit řadu vstupů:

• který cíl se má sestavovat – projekt mohl (a dosud může) obsahovat cílů řadu najednou – třeba knihovnu, aplikaci, jež knihovnu používá, a testovací třídy pro ověření správnosti knihovny;

• konfiguraci, která se má použít – typicky v projektech bývaly dvě nebo tři různé konfigurace; dvě lze považovat za minimum (jedna pro sestavení vhodné k ladění, druhá s výraznějšími optimalizacemi apod. pro finální distribuci);

• spustitelný program, který se má aktivovat: ačkoli často je mezi programy a cíli jednoduchý vztah (spouštěná aplikace je produktem cíle a je to), někdy to může být složitější: typickým příkladem zde je plugin, který může pracovat v několika různých aplikacích, a ve všech je zapotřebí jej otestovat...

• cílová platforma: volba iPhone či jiného zařízení, připojeného k počítači, nebo výběr simulátoru...

Xcode 4 se pokouší tyto volby zjednodušit a zpřehlednit pomocí tzv. schémat. Osobně si nejsem jist, zda jde o pokus úspěšný; schémata se nezdají být o mnoho přehlednější, než byly výše popsané volby v Xcode 3; jejich detaily se ale budeme zabývat až později. Prozatím se spokojíme se standardním schématem, jež Xcode vygeneruje automaticky – a to je v takovém projektu, s jakým právě pracujeme, vždy pouze jediné. Vedle schématu v rozevírací nabídce zvolíme pouze cílovou platformu; vše ostatní je součástí schématu.

Máme-li vybrané schéma a platformu, můžeme si od Xcode vyžádat jednu z pěti standardních akcí, jež může nad projektem provádět (jsou pevně dané a přidávat další nelze; můžeme jen měnit jejich význam v rámci různých schémat):

• "Run" – sestaví cíl a spustí zvolený testovací program (obvykle výsledek cíle). To je asi nejběžnější; program se automaticky spustí pod debuggerem (se zapnutými nebo vypnutými breakpointy) a můžeme testovat;

• "Test" – sestaví speciální testovací třídy (tzv. "unit testing") a spustí je. V našem projektu jsme nic podobného nepřipravili – ono to pro běžné aplikace obvykle ani nemá smysl –, proto tato akce není k dispozici;

• "Profile" – sestaví cíl a spustí je pod profilovací aplikací Instruments, jež dokáže analyzovat jeho efektivitu, spotřebu paměti apod.;

• "Analyze" – spustí speciální analyzér, který se pokusí vyhledat a označit sémantické chyby. Osobně nemohu říci, že bych byl touto službou nadšen: podle mých zkušeností jen výjimečně nalezne chybu, která by nebyla vidět i "prostým okem"; naopak mívá tendenci za podezřelé označit spoustu bezchybných konstrukcí;

• "Archive" – poněkud nešťastně nazvaná služba sestaví instalační balík, obsahující aplikaci podepsanou adekvátním certifikátem pro přímou distribuci na testovací zařízení nebo pro odeslání na AppStore.

Kromě toho ještě Xcode nabízí fixní službu "Clean", již nelze modifikovat pomocí schémat (což vypadá jako poměrně zásadní nedostatek), a která smaže generované mezivýsledky.

To je v podstatě vše, co s projektem můžeme dělat. Jen pro větší flexibilitu lze rozdělit sestavení a zbytek každé ze služeb – můžeme tedy např. "sestavit pro Run, ale nespouštět", nebo "spustit minulé sestavení".

Příště se pustíme do úprav projektu i jednotlivých zdrojových souborů.