Vázání vazeb - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

18. května 2006, 00.00 | Minule jsme si vysvětlili, k čemu a proč jsou v systému Cocoa kontroléry; dnes si ukážeme, jak se s nimi pracuje.

Minule jsme si vysvětlili, k čemu a proč jsou v systému Cocoa kontroléry; dnes si ukážeme, jak se s nimi pracuje. Začneme tím nejjednodušším, objektem třídy NSObjectController; jelikož jeho služby jsou velmi omezené – kontrolér vlastně umožňuje pouze určení jediného spravovaného objektu, a umožňuje navazovat prvky grafického uživatelského rozhraní na atributy tohoto objektu – budeme se převážně věnovat právě těmto vazbám.

Testovací projekt

Připravíme si nejprve jednoduchý testovací projekt – bude skorem stejný, jako když jsme si přednedávnem ukazovali základy funkce KVO. Prostě spustíme Xcode a vytvoříme nový projekt typu "Cocoa Application". Do jeho skupiny "Classes" přidáme nové zdrojové soubory Test.m a Test.h, a v nich pro začátek implementujeme třeba modelový objekt z posledního příkladu – obsahem souboru Test.h tedy bude následující rozhraní:

@interface Test:NSObject {
  float width,height;
}
@end

Soubor Test.m bude obsahovat odpovídající implementaci (samozřejmě včetně korektního posílání informací o přímých změnách proměnných prostřednictvím zpráv will- a didChangeValueForKey:):

@implementation Test
-(void)setWidth:(float)w {
  [self willChangeValueForKey:@"height"];
  height=(width=w)*3./4.;
  [self didChangeValueForKey:@"height"];
}
-(void)setHeight:(float)h {
  [self willChangeValueForKey:@"width"];
  width=(height=h)*4./3.;
  [self didChangeValueForKey:@"width"];
}
@end

Vše ostatní již budeme dělat v Interface Builderu: ve skupině "Resources" najdeme soubor "MainMenu.nib", ten poklepáním otevřeme v Interface Builderu, a do jeho základního okna vhodíme objekt NSObjectController z palety Cocoa–controllers.

Existuje řada způsobů, jak určit objekt modelu, jenž kontrolér spravuje:

• můžeme jej navázat prostřednictvím klasického "drátování" na outlet "content" – připomeňme, že "outlet" je prostě libovolná objektová proměnná, a že v Interface Builderu můžeme (s přidržením klávesy Control) "natáhnout drát" z kontroléru na libovolný jiný objekt; zvolíme-li pak outlet "content", Interface Builder (resp. odpovídající knihovní kód) při zavádění NIBu do paměti odkaz na objekt uloží do patřičné proměnné;
• můžeme jej určit také prostřednictvím vazeb, jako libovolný atribut libovolného jiného modelového objektu, spravovaného jiným kontrolérem. To je velmi častý případ, a my si jej ukážeme později, až se budeme učit sestavovat strukturu více kontrolérů v jednom NIBu;
• můžeme jej nastavit programově zprávou setContent:, poslanou kontroléru např. ve standardní metodě awakeFromNib;
• můžeme si vyžádat, aby kontrolér při zavedení z NIBu do paměti objekt, který má spravovat, vytvořil automaticky.

My využijeme poslední možnosti – vyžádáme si v inspektoru atributů automatické vytvoření datového objektu pomocí přepínače "Automatically prepares content". Aby to kontrolér mohl udělat, musí ovšem znát jméno třídy; vyplníme tedy i jméno třídy "Test". Pro větší pohodlí můžeme (ale nemusíme) uložit také jména atributů objektu "height" a "width" v dolní části inspektoru:

Takto nastavený kontrolér po zavedení NIBu do paměti automaticky vytvoří objekt zadané třídy (pomocí standardních zpráv alloc a init; pokud bychom tedy požadovali nějaké specifické výchozí nastavení, mohli bychom je implementovat v rámci zprávy init ve třídě Test).

Nejjednodušší vazby

Máme již tedy v projektu jak kontrolér, tak i model (representovaný automaticky vytvořeným objektem třídy Test); můžeme tedy připravit i uživatelské rozhraní a určit jeho vazbu (skrze kontrolér) na model.

Dnes použijeme jen nejjednodušší vazbu, s jakou jsme se již setkali mnohokrát; na rozdíl od předchozích případů by nám ale dnes mělo být vcelku zřejmé, co se vlastně děje a co přesně děláme, a nemusíme se již vymlouvat na "magii".

Uložíme tedy do okna dvojici textových polí, jejichž prostřednictvím budeme moci přímo editovat hodnoty našich atributů "width" a "height". Nejšikovnější pro nás asi bude formulář – objekt NSForm, který nalezneme uprostřed dolní řady objektů v paletě "Cocoa Text". Vhodíme jej do okna, přepíšeme titulky jeho dvou řádků na "width" a "height", a pak označíme první řádek a v inspektoru zvolíme režim "Bindings".

Inspektor zobrazí řadu možných vazeb třídy NSFormCell, jež representuje řádek formuláře – vidíme zde vazbu "value", vazby "editable" a "enabled" ve skupině "Availability", a spoustu vazeb začínajících "font..." ve skupině "Font". Seznam vazeb a jejich jména, jež se nabídnou v tomto panelu, závisí na konkrétním objektu grafického uživatelského rozhraní, a je určen jeho programátorem – obecně tedy bude pro každý objekt trochu odlišný. Každá vazba také nabízí mírně odlišné atributy v závislosti na typu vazby; my využijeme vazbu "Value", jejíž atributy vypadají takto:

Smysl rozevírací nabídky "Bind to" je jasný: pokud bychom měli v NIBu kontrolérů více, pomocí této nabídky zvolíme ten, na nějž chceme objekt GUI navázat. Checkbox "Bind" vpravo nahoře prostě určuje, zda vazba platí nebo ne.

Kombinace polí "Controller Key" a "Model Key Path" určuje kombinovaný atribut kontroléru, na nějž se daný prvek GUI má navázat. Nastavení, jež vidíme na obrázku, tedy znamená, že při inicializaci se textové pole u kontroléru zaregistruje pro přijímání notifikací KVO příkazem

[kontrolér addObserver:self forKeyPath:@"selection.width"
  options:... context:...];

nebo třeba to, že kdykoli uživatel v textovém poli změní hodnotu, pole tuto novou hodnotu do kontroléru uloží příkazem [controller setValue:nová_hodnota forKeyPath:@"selection.width"]. Rozdělení tohoto údaje do dvou textových polí je tedy celkem málo důležité; je zde jen pro pohodlí programátora, neboť hodnota horního pole je určena schopnostmi kontroléru (náš NSObjectController zde v podstatě nenabízí nic jiného, než právě objekt, jenž řídí, jako selection). Hodnotou pole dolního naproti tomu může být název libovolného atributu modelového objektu.

Z možností, jež jsou k dispozici v dolní části panelu pro nastavení vazby, nás zatím zajímají pouze dvě:

• přepínač "Continuously Updates Value" znamená, že se hodnota z textového pole zpracuje po zapsání každého jednotlivého znaku; pokud bychom jej ponechali neoznačený, hodnota by se zpracovala až ve chvíli, kdy bychom editaci ukončili (tedy opustili pole, nebo stiskli klávesu Enter);
• přepínač "Raises For Not Applicable Keys" vyvolá za běhu aplikace výjimku, pokud zjistí, že atribut zadaného jména neexistuje. Za běžných okolností je to výhodné – pokud bychom se kupříkladu při vkládání jména atributu překlepli, zjistíme to hned, a nebudeme darmo přemýšlet nad záhadnou nulou.

Všechny hodnoty a nastavení, jež jsme zde určili, jsou atributy zvoleného objektu GUI: je to textové pole NSFormCell, jež si pamatuje zvolený kontrolér i atribut; je to textové pole, v němž jsou nastaveny zvolené atributy a jež se podle nich řídí (tedy kupříkladu díky volbě "Continuously Updates Value" textové pole pošle svůj obsah kontroléru zprávou [controller setValue:nová_hodnota forKeyPath:@"selection.width"] po každé změně obsahu).

Nezapomeneme obdobně nastavit druhé textové pole pro vazbu "height", a můžeme hned aplikaci zbuildovat a vyzkoušet – uvidíme, že se po zadání kterékoli z hodnot druhá hodnota hned automaticky dopočítá. Příště si s vazbami pohrajeme víc; ukážeme si, co vše se dá navazovat a jak.