Nastal čas na kakao - Interface Builder: atributy objektů - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

11. listopadu 2004, 00.00 | V minulém dílu jsme se seznámili s aplikací Interface Builder, jež se v Cocoa používá pro tvorbu uživatelského rozhraní a kontrolerů, a také jsme si ukázali, jak v ní sestavit konkrétní objekty uživatelského rozhraní pro naši aplikaci.

V minulém dílu jsme se seznámili s aplikací Interface Builder, jež se v Cocoa používá pro tvorbu uživatelského rozhraní a kontrolerů, a také jsme si ukázali, jak v ní sestavit konkrétní objekty uživatelského rozhraní pro naši aplikaci.

Dnes si ukážeme, jak určit atributy objektů, aby např. okno mělo správný nadpis, aby se textové pole v horní části dalo měnit, zatímco pole v dolní části ne, aby tabulka měla jen jeden sloupec a správný vzhled, a tak dále. Nejinak než XCode, i Interface Builder pro atributy užívá inspektorů: nabízí ovšem jen jeden sdílený inspektor, který vždy zobrazuje atributy toho objektu, který je právě označený. Inspektor můžeme kdykoli otevřít příkazem "Show Info" z nabídky "Tools".

Atributy objektů

Inspektor nabízí řadu panelů, mezi nimiž můžeme přepínat pomocí rozevírací nabídky v jeho horní části. Nejprve se podíváme na prvý panel, který zobrazuje atributy objektu; ukážeme si, jak je pro naše objekty správně nastavit.

Pro každý typ objektu je samozřejmě seznam atributů trochu odlišný. Začneme tím, že označíme celé okno (jinými slovy, postaráme se o to, aby uvnitř něj nebyl označen žádný objekt; můžeme na okno také prostě klepnout myší v hlavním okně Interface Builderu). Inspektor bude vypadat nějak takto – obrázek ukazuje už požadované nastavení:

Titulek okna v prvém textovém poli je zřejmý. Tím, že nastavíme druhé textové pole, jsme se postarali o to, aby aplikace automaticky do uživatelských nastavení (právě pod tímto jménem) ukládala umístění a velikost okna: díky tomu po příštím spuštění uvidíme okno ve stejné velikosti a na témže místě, jako tomu bylo před posledním ukončením aplikace.

Kromě toho jsme vypnutím odpovídajícího přepínače z bloku "Controls" zakázali službu "Close"; v našem případě to dává velmi dobrý smysl, neboť aplikace má jen jediné okno a bez něj nemůže rozumně pracovat. Ti, kdo mají rádi vzhled leštěného kovu, jakým obtěžuje uživatele např. Finder, jej mohou snadno zapnout přepínačem "Has texture".

Pro textové pole v horní části okna, rozevírací nabídku a tlačítka není třeba atributy měnit vůbec; o to více nastavování budeme mít s tabulkou. Pozor – pro její označení budeme muset klepnout vícekrát, neboť je součástí NSSplitView (a ještě také automaticky vloženého NSScrollView): prostě si jen dáme pozor, aby v titulku inspektoru skutečně bylo NSTableView:

Povšimněme si řady změn, jež jsme provedli:

• změnili jsme počet sloupců tabulky na jeden (standardně zde byly dva);
• vypnuli jsme všechny přepínače ve skupině "Allow", protože tabulka bez vybraného řádku nebo s více vybranými řádky najednou pro nás nemá smysl, a stejně tak pro nás nemá smysl označování sloupců či změna jejich šířky či pořadí;
• pomocí skupiny "Display" jsme určili, že v tabulce bude kromě vlastních zobrazovaných dat vidět pouze vertikální scroller (který se díky přepínači "Automatically Hide Scrollers" navíc zobrazí pouze v případě, že tabulka obsahuje více řádků, než lze zobrazit najednou);
• přepínačem "Autoresizes Columns to fit" jsme si vyžádali, aby i při změně velikosti tabulky náš jediný sloupec vždy zabíral celou její šířku;
• pomocí přepínače "Use Alternating Row Background" jsme zapnuli přehledné střídání bílého a šedého pozadí jednotlivých řádků.

Pro textový objekt je změn méně; jen musíme zakázat takřka vše vyjma označování textu. Zvlášť důležité je vypnout "Allow user to change fonts", protože jen díky tomu lze do textového pole přímo v Interface Builderu vkládat hodnoty typu NSString z modelu (to si samozřejmě ukážeme později, až budeme navazovat uživatelské rozhraní na model):

Konečně pro dolní textové pole jen zakážeme uživatelům jeho editaci: to už snad ilustrovat obrázkem není zapotřebí.

Změna velikosti objektů

Jeden z problémů, na něž jsme narazili minule, bylo to, že objekty při změně velikosti okna samy neměnily svou velikost odpovídajícím způsobem, ale namísto toho zůstávaly "nalepeny" do levého dolního rohu. Abychom to opravili, přepneme inspektor do režimu "Size", a pro každý objekt (v případě tabulky a textového objektu stačí jen jediné společné nastavení pro objekt NSSplitView, v němž jsou oba obsaženy) nastavíme pravidla pro změnu velikosti.

Inspektor k tomu užívá speciální ovladač, obsahující šest "pružin" nebo "drátů" – vidíme jej na následujícím obrázku, je nadepsán "Autosizing":

Klepnutím myší můžeme změnit "pružinu" na "drát" nebo naopak. Vnitřní čtverec representuje objekt samotný; celý ovladač representuje celé okno. Délka pružin se může měnit, délka drátů nikoli. Na obrázku jsme tedy určili, že při změnách velikosti celého okna se bude šířka horního textového pole měnit (má "pružinu" uvnitř), ale jeho levý a pravý okraj zůstanou od okrajů okna stejně vzdáleny (tam jsou "dráty"). Výška objektu ani jeho vzdálenost od horního okraje okna se měnit nebudou ("dráty"); zato však se bude měnit podle potřeby vzdálenost objektu od dolního okraje okna ("pružina"). Stejné nastavení zvolíme samozřejmě i pro rozevírací nabídku.

Pro obě tlačítka v pravém horním rohu okna samozřejmě vybereme nastavení jiné:

Objekt NSSplitView uprostřed okna bude samozřejmě mít obě "pružiny" uvnitř, a "dráty" všude kolem; statický text "URL" bude mít pružiny "mimo objekt", vpravo a nahoře, a textové pole u dolního okraje okna bude mít vodorovnou pružinu "uvnitř", a svislou "nad objektem".

To je vše: můžeme opět spustit režim "Test Interface" z nabídky "File" a vyzkoušet změny velikosti okna, zda jsme všechny pružiny nastavili správně:

Mimochodem – v inspektoru "Size" pro samotné okno můžeme nastavit jeho požadovanou minimální velikost, takže zabráníme tomu, aby uživatel okno zmenšil tak nesmyslně, že už by se do něj objekty nevešly.

Tím máme uživatelské rozhraní hotové; zbývá sestavit kontroler, který zajistí správnou vazbu mezi ním a modelem. To už si ale ukážeme zase příště.