Nastal čas na kakao - Interface Builder: atributy objektů - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

16. listopadu 2004, 00.00 | V předcházejících dílech jsme připravili datový model naší aplikace, minule jsme v Interface Builderu sestavili její uživatelské rozhraní – nyní už zbývá jen model a rozhraní spojit dohromady pomocí vhodného kontroleru, a aplikace bude hotova.

V předcházejících dílech jsme připravili datový model naší aplikace, minule jsme v Interface Builderu sestavili její uživatelské rozhraní – nyní už zbývá jen model a rozhraní spojit dohromady pomocí vhodného kontroleru, a aplikace bude hotova. Tradičně bývala programování kontrolerů "otrava": to proto, že přitom obvykle nebylo zapotřebí řešit nějaké zajímavé problémy, šlo jen o mechanické implementování spojovacího kódu "když klepneme na tohle tlačítko, stane se s modelem tamto; když se v modelu změní tadyto, zobrazíme to v támhletom textovém poli".

Naštěstí my pracujeme v tom nejlépe navrženém vývojovém systému, jaký se na naší planetě dosud objevil: v Cocoa. Díky tomu máme k dispozici zcela obecné prostředky, jež umožňují implementaci kontrolerů výrazně zjednodušit tím... že je vůbec neimplementujeme. Cocoa totiž obsahuje – převážně díky možnostem dynamického objektového systému jazyka Objective C – standardní třídy a prostředky, jež umožňují požadavky na kontrolery popsat přímo v Interface Builderu. Skutečně: jak uvidíme, naši aplikaci kompletně dokončíme, aniž by bylo zapotřebí napsat jeden jediný řádek zdrojového textu.

Později, až budeme objektovému systému a třídám Cocoa rozumět mnohem lépe než teď, si podrobně vysvětlíme mechanismy, na nichž je tento systém (tzv. bindings) založen, a jak je to vůbec možné, že takto obecně funguje; prozatím však nemáme potřebné znalosti, takže si jen ukážeme, co je třeba udělat v Interface Builderu, a pak se můžeme kochat tím, že to skutečně funguje; konkrétní technické detaily si prozatím vysvětlovat nebudeme.

Kontrolér uživatelských nastavení

Nejjednodušší – alespoň z hlediska konkrétního využití v této naší aplikaci – je standardní kontrolér uživatelských nastavení. Jmenuje se NSUserDefaultsController, a umožňuje nám přímo spojit téměř libovolný prvek grafického uživatelského rozhraní s vhodnou hodnotou v uživatelských předvolbách.

Připomeneme-li si návrh naší aplikace, je to přesně to, co potřebujeme pro textové pole při horním okraji okna: pokud se to, co do něj zapíšeme, uloží do předvoleb s klíčem "LastURL", pak bude korektně fungovat to, co potřebujeme:

• nově vytvořená instance naší modelové třídy RSS se pokusí právě z tohoto URL načíst stream RSS – připomeňme si implementaci její metody init z dílu "Aplikace RSS2: datový model";
• zároveň bude toto URL uloženo v uživatelských předvolbách pro příští spuštění aplikace.

Pro vazbu použijeme opět inspektor Interface Builderu, s nímž jsme se seznámili minule; tentokrát jej však přepneme do režimu "Bindings". Zde můžeme určit vazby pro řadu atributů objektu; my zvolíme "value" (protože právě hodnota textového pole je to, co nás nyní zajímá), a její vazbu určíme tak, jak ukazuje následující obrázek:

Z nabídky "Bind to" vybereme kontroler "Shared User Defaults", a do řádku "Model Key Path" vepíšeme "LastURL". Je také třeba nezapomenout na "Continuously Updates Value", jinak by se nám mohlo stát to, že dokud nestiskneme Enter, hodnota z textového pole se nepoužije, a to by bylo pro uživatele nepohodlné. To je vše! Standardní kontroler se nyní postará o vazbu mezi obsahem textového pole, a položkou v uživatelských předvolbách jež má jméno "LastURL".

Můžeme to hned vyzkoušet – neboť vazby, samozřejmě, jsou také "skutečné objekty", a tedy i v testovacím režimu Interface Builderu fungují stejně dobře, jako budou fungovat potom v samotné aplikaci. Prostě spustíme test již známým příkazem "Test Interface", zapíšeme něco do textového pole, a test ukončíme. Pak test spustíme znovu... a voila, v textovém poli vidíme to, co jsme minule zapsali – právě proto, že se tato hodnota přenesla přes uživatelské předvolby!

Kontrolér pole objektů

Pokračujme dále: máme připraven datový model jako třídu RSS, jež representuje jeden načtený a zpracovaný stream RSS. Jak víme, chceme, aby naše aplikace takovýchto streamů dokázala zpracovat více najednou: potřebujeme tedy zřejmě pole objektů RSS a nějaký kontrolér, který je dokáže spravovat, a který se také postará o to, aby rozevírací nabídka representovala právě objekty z tohoto pole.

Takový kontrolér Cocoa obsahuje: jmenuje se NSArrayController, a je velmi flexibilní a universální. Na rozdíl od objektu NSUserDefaultsController, který nám do aplikace Interface Builder přidal automaticky jakmile jsme nastavili vazbu textového pole, NSArrayController tam musíme přidat sami – to proto, že NSUserDefaultsController je vždy jen jeden, kdežto objektů NSArrayController může být více, různě nastavených – my sami využijeme dva.

Prozatím do projektu umístíme ten první: jako u všech ostatních objektů jej prostě najdeme v paletě – je v té poslední a vypadá jako pár složených krychliček – a vhodíme jej do hlavního okna (jelikož NSArrayController nemá vlastní uživatelské rozhraní, nemělo by smysl jej umísťovat do oken aplikace):

Mimochodem, v okně již vidíme onen zmíněný automaticky přidaný NSUserDefaultsController; jmenuje se "Shared Defaults". Přejmenujeme i NSArrayController na něco rozumného, třeba na "RSS Controller". Označíme jej, a opět použijeme inspektor pro jeho nastavení. Nejprve určíme atributy:

V textovém poli "Object Class Name" kontroléru řekneme, jaká je třída objektů, s nimiž pracuje. Pak již stačí nastavit přepínač "Automatically prepares content", a kontrolér využije této informace k tomu, aby podle potřeby automaticky pole našich objektů vytvořil – ani o to se tedy nemusíme explicitně starat. Ostatní přepínače také zapneme; zajistí, abychom mohli obsah pole měnit ("Editable"), aby kontrolér vždy udržoval některý z jeho prvků zvolený ("Avoids empty selection" – to bude vždy ten prvek, který je v rozevírací nabídce právě vybrán). Jména atributů – v našem případě tedy accesory title, timedTitle a news – bohužel musíme zapsat ručně: Interface Builder do té míry, aby si je dokázal nalézt sám, zdrojové texty analyzovat neumí (alespoň ne v této versi XCode ☺).

Tím jsme zajistili, že náš NSArrayController bude skutečně obsahovat pole instancí třídy RSS – a díky vazbě textového pole na uživatelské předvolby, a díky tomu, že třída RSS při inicializaci právě z předvoleb získá patřičné URL, se také můžeme spolehnout na to, že nově vytvořený objekt v poli bude odpovídat právě URL, jež bylo zapsáno do textového pole. Musíme se ovšem ještě postarat o dvě věci: navázat rozevírací nabídku na kontrolér, aby zobrazovala právě jeho obsah; a také navázat tlačítko "Add" na kontrolér, aby jeho stisknutí přidalo do kontroléru nový objekt. Začneme tlačítkem "Add", je jednodušší: přidržíme přepínač ctrl, a z tlačítka myší táhneme nad objekt "RSS Controller". Interface Builder mezi objekty zobrazí "drát", který representuje jejich vzájemnou vazbu:

V inspektoru – který se automaticky přepne do režimu "Connections" – zvolíme v levé části okna položku target a v pravé zprávu add:. O tomhle jsme se již bavili, vzpomínáte na díl "Podtřídy, delegáti, vkládání..."? Na jeho konci byl odstavec "Mechanismus akce/cíl", a právě tento mechanismus nyní využíváme: při stisknutí tlačítko pošle svému cíli – objektu "RSS Controller" – svou akci – zprávu add:. Můžeme rovnou přesně týmž způsobem připojit tlačítko "Delete" k akci remove:.

Nyní je třeba navázat rozevírací nabídku na obsah kontroléru. To musíme udělat ve dvou krocích: v jednom spolu svážeme obsah rozevírací nabídky s polem, jež je v kontroléru uloženo; ve druhém zvolíme vybraný objekt kontroléru pro zvolený prvek rozevírací nabídky. Označíme tedy rozevírací nabídku, v inspektoru zvolíme režim "Bindings", a nejprve z jeho voleb rozevřeme "contentValues". Jako kontrolér v nabídce "Bind to" pochopitelně vybereme právě "RSS Controller". V nabídce "Controller Key" zvolíme "arrangedObjects"; to je prostě kompletní seznam objektů, jež kontrolér řídí – tedy jinými slovy, všechny naše instance RSS. Konečně, ve třetí položce "Model Key Path" vybereme timedTitle, abychom určili, co má být pro ten který objekt v nabídce zobrazeno – podívejme se na obrázek vlevo:

Pak uzavřeme položku "contentValues" a otevřeme "selectedIndex" – pořadové číslo vybraného objektu – a navážeme jej na selectionIndex kontroléru; "Model Key Path" zde vůbec nepotřebujeme. To vidíme na obrázku vpravo.

(Ostatně, snad se někdo ptá: proč jsou tyto kroky zvlášť? Inu, to je jednoduché: návrháři Cocoa mysleli dopředu, a uvědomili si, že někdy můžeme chtít v nabídkách vybírat jiný aktivní objekt, než ten, který je vybrán v kontroléru. Můžeme třeba mít k jedinému objektu NSArrayController připojeno několik různých rozevíracích nabídek; každá z nich bude vybírat jiný objekt pro jiný účel!)

Nyní už můžeme aplikaci vyzkoušet: pokud jsme při zapisování kódu neudělali žádnou chybu, uložíme-li prostě obsah Interface Builderu a použijeme-li v XCode příkaz "Build & Run", aplikace se vytvoří a bude fungovat – samozřejmě zatím bez tabulky a textového pole v dolní části okna; jen horní textové pole pro vložení URL (můžeme opět použít třeba "http://www.bbc.co.uk/syndication/feeds/news/ukfs_news/world/rss091.xml"), obě tlačítka, a rozevírací nabídka.

Příště už vazbu mezi uživatelským rozhraním a modelem dokončíme, a ukážeme si také několik malých vylepšení a triků pro to, aby byla aplikace k uživateli přívětivější. Zkuste se do té doby zamyslet nad tím, proč jsme pro toto testování museli aplikaci zbuildovat v XCode, a proč jsme si nevystačili jen se starým dobrým "Test Interface" v Interface Builderu!